Před dvaceti lety soutěžili na Třebíčsku legendy motoristického sportu.

Dne 5. a 6. června roku 2000 se poprvé a prozatím i naposledy, uskutečnil průjezd soutěžních historických vozů čtvrté dálkové rallye London – Sydney Marathon 2000 přes území naší republiky. První ročník se uskutečnil v roce 1968 jako Daily Express London – Sydney Marathon a svého prvního vítěze měl v britské posádce Andrew Cowan – Brian Coyle s vozem Hillman Hunter. Cowan, s dalším spolujezdcem Colinem Malkinem, zopakoval své vítězství ve druhém ročníku, Singapore Airlines London – Sydney Marathon 1977 na Mercedesu-Benz 280 SE. Třetí ročník se jel v roce 1993 jako London – Sydney Marathon  a prvenství si vybojovala další britská posádka ve složení Francis Tuthill a Antony Showell s vozem Porsch 911.

Trasa přes Českou republiku

St .č. 1 Hannu Mikkola – Juha Mikkola, oba Finsko, Ford Escort MK1 – London-Sydney Marathon 2000

Do České republiky se přesunula kolona soutěžních vozů z německého Augsburgu přes hraniční přechod  Všeruby a po několika kilometrech vozy zamířily směr Kdyně. Zde absolvovaly  první ze tří rychlostních zkoušek na našem území. Ta měla start ve Kdyni a  byla dlouhá 8,20 km, vedla přes  známý vrch Koráb a dál přes Mezholezy do cíle před Úsilovem. Po té posádky zamířily na náměstí Míru do Klatov, kde bylo seskupení soutěžících vozů. Pak následovala druhá rychlostní zkouška, jejíž start byl před obcí Ustaleč, dál vedla přes Letovy, kolem Nalžovských Hor, Miřenic do cíle před Hradešicemi a měřila 12,10 km. Tyto dvě rychlostky zabezpečovali členové Pošumavského automotoklubu Klatovy. Odsud vedla trasa pro všechny soutěžící přes Lnáře a Březnici směrem do cíle této etapy, který byl v Praze. Po přenocování v hotelu Panorama. odstartovaly posádky směr Českomoravská vysočina, jmenovitě do Tasova nedaleko Velkého Meziříčí. Tam byla připravena rychlostní zkouška známá z Horácké rally, která vedla přes Holubí Zhoř, Březku, Jestřebí, Jindřichov, Pucov do cíle za obcí Jasenice a  měřila 15,6 km. Jejím zabezpečením byli pověření členové Auto klubu elektrárna Dukovany. Po té se vydaly posádky směr Znojmo, kde překročily hranice s Rakouskem a zamířily na jedinou rakouskou vložku, která byla vytýčena na pozemcích hraběte Harracha a po její absolvování ukončily etapu v Budapešti.

Michele Moutonová z Francie před startem RZ v Tasově př iLondon-Sydney Marathon 2000

Na start se postavilo  95 posádek

Již měsíc před startem soutěže byla uzavřena listina přihlášených posádek a ta skýtala úchvatný pohled jak na jména jezdců a spolujezdců, ale také startující historické vozy. Pro naše příznivce byl ještě o to větší,  že na seznamu byly i dvě české posádky. Ale pěkně po pořadí. Startovní číslo jedna umístil na vůz Ford Escort MK 1 jeden z největších  favoritů celé soutěže, finský jezdec  Hannu Olavi Mikkola (nar. 24. 5. 1942), který na sedadlo spolujezdce posadil  svého tehdy devatenáctiletého syna, Juhu. Mikkola nebyl žádným nováčkem mezi „dálkaři“ neboť již v roce 1970 vyhrál Marathon London – Mexico City a toto vítězství zopakoval v  roce 1995 se švédským spolujezdcem Gunnarem Palmem. Jinak Hannu Mikkola byl mnohonásobný účastník soutěží mistrovství světa v automobilových rally, kde vyhrál hlavně se švédským spolujezdcem Arne Hertze řadu soutěží a dokonce v roce 1983 s vozem Audi Quattro A2 se stal mistrem světa. Dalším mistrem světa mezi přihlášenými byl Švéd Stig Blomqvist (nar. 29. 7. 1946). Ten ho získal v roce 1984 se spolujezdcem Björnem Cederbergem také s Audi Quatro A2. Blomqvist byl velmi populární i u nás, když sporadicky startoval s továrními vozy Škoda, v roce 1994  s Favoritem 136L, následně v létech 1995 a 1996 s Felicii Kit Car v týmu Škoda Motorsport se spolujezdcem Benny Melanderem. V roce 2002 s venezuelskou spolujezdkyní Anou Goni startoval v několika soutěžích s vozem Škoda Octavia WRC EVO2. Další hvězdou byla  žena, Francouzka Michele Moutonová (nar. 23. 6. 1951) startovala s britským spolujezdcem a vítězem třetího ročníku, Francisem Tuthillem s vozem Porsche 911. Vznešená dáma, která se jako jediná žena zapsala s italskou spolujezdkyní Fabrizií Ponsovou do listiny vítězů čtyř soutěží mistrovství světa s vozem Audi Quattro A2  – 1981 – Rallye San Remo, 1982 – Rallye Portugal, Acropolis rallye v Řecku a Rallye Brasil.  Skutečnou „bombou“ mezi přihlášenými byl bývalý pilot formule 1, Švýcar Clay Regazzoni (nar. 5. 9. 1939), který byl upoután od roku 1980 po těžké havárii při GP USA – západ,  na invalidním vozíku. Navigátora mu dělal Franco Pipino z Itálie a startovali s vozem Mercedes-Benz 300 SL stejně jako při jejich prvním startu na Marathonu v roce 1995. Obě soutěže bohužel nedokončili, tu v roce 2000 dvě etapy před koncem.  Regazzoni  zahynul 15. 12. 2006  při havárii v silné mlze na dálnici v Itálii.

Ing. Jiří Šedivý – Jiří Kotek na trati rZ Tasov – Jasenice pči L-SM 200 s Škodou 1100 MB – London-Sydney Marathon 2000

Ve startovním poli nechyběli ani čeští jezdc

Byly to dvě posádky startující na vozech Škoda 1100 MB. První tvořila dvojice bývalých jezdců továrního týmu Škoda – Jirkové, Ing. Šedivý a Kotek. Ti startovali na Marathonu do Sydney poprvé v roce 1993 a dojeli na 78. místě. Druhý start v roce 1995 pro ně znamenal úspěšné 24. místo v Marathonu London – Mexico City. Ing. Šedivý začal jezdit rally od roku 1972 za tovární tým AZNP Kvasiny s vozem Škoda 110 RC. V dalších létech pilotoval  Škodu 200 RS, následně  Škodu 130 RS až do roku 1980. Téměř celou jeho závodní kariéru byl spolujezdcem Jiří Janeček. Jiří Kotek, co by tovární mitfára, navigoval nejdříve Karla Šimka a posléze byl nerozlučný spolujezdec dalšího výborného továrního jezdce Svatopluka Kvaizara.

Druhou naši posádku tvořili  Ing. Josef Michl – na počátku letošního roku oslavil 70. narozeniny – se spolujezdcem Markem Šimíkem, který byl jeho bývalým spolupracovníkem na VÚT Brno. Ing. Josef Michl je všestranný motoristický jezdec, který začínal v roce 1965 endurem, pak přesedlal na čtyři kola a absolvoval nespočet závodů na okruzích, do vrchu a také rally. Získal řadu významných domácích i evropských umístění a ocenění.

Obě  posádky startovaly v nejslabší  třídě A společně s trojicí britských jezdců na vozech Ford Cortina a s jednou posádkou z Holandska, která jela na  voze DAF 55. Naši jezdci se průběžné střídali ve vedení třídy A a postupně se prosadili v absolutním pořadí mezi třicítku nejrychlejších. Po rychlostní zkoušce Koráb byl ve třídě první Šedivý před Michlem o 12 sekund, ve druhé snížil Michl  náskok Šedivého o tři sekundy. Na své si přišel fan-club Josefa Michla na třetí erzetě. Ten z Brna ale i ostatních částí Moravy dorazil na úterní Tasovskou erzetu, aby viděl vynikající výkon svého oblíbence, který zajel šestadvacátý nejrychlejší čas absolutně a ve třídě najel na Šedivého 19 sekundový náskok. Přes cílovou rampu u budovy Opery v Sydney projela posádka Ing. Jiří Šedivý s Jiřím Kotkem na dvacáté šesté místě, když dosáhli celkového času ze všech 40 rychlostních zkoušek 14:01,21 hodin  a vyhráli  třídu A. Dvojice Ing. Josef Michl a Marek Šimík skončila na třicátém devátém místě, když jejich výsledný čas byl 14:41,06 hodin a ve třídě A skončili na třetím místě.

Marathonu London-Sydney v roce 2020 se zůčastnila i bývalá hvězda F1 Clay Regazzoni ze Švýcarska

Průběh Marathonu – od Opery k Opeře přes neuvěřitelné trati

Slavnostní start čtvrtého ročníku London – Sydney Marathonu 2000 se uskutečnil v sobotu 3. června 2000 před budovou Londýnské opery a cíl byl o třicetdva dva dny později, 4. července 2000 před budovou  opery v australském Sydney. Na trať dlouhou více jak 16000 km, která byla protkána čtyřiceti rychlostními zkouškami jejichž nejkratší délka byla   8 km až po nejdelší, která měřila 81 km, se vydalo 95 posádek ze 17 států  s historickými vozy jejichž „rok narození“ byl nejpozději 1970. A tak byly k vidění na tratích vozy Hillmany Hunter, Fordy Cortiny, Escorty, Porsche 911, Datsuny 240 Z, ale také vozy Ford Mustang, Falcon, Capri, Shelby, Mercedesy 280 či 300, BMW, Alfy Romea, Volva, Peugeoty, Citroeny, MG a také naše  Škody 1100 MB.

Trať vedla z Londýna do francouzských Metz. Během této části trati se posádky přepravily přes kanál La Manche z Doveru do Calais. Z Francie se vydaly do Německa, kde měly cíl v Augsburgu a odtud poprvé v historii zamířily do České republiky. Soutěžící posádky dál pokračovaly do Rakouska, Maďarska, Rumunska, Bulharska, Řecka a první část zakončily v Turecku. Zde se posádky zdržely čtyři dny a po té následoval přesun všech  soutěžících vozů  obřími ruskými letadly Antonov do Thajska. Pak pokračovala trať do Malajsie a odtud opět následoval letecký most k protinožcům do Austrálie na závěrečnou část soutěže.

Na obou úvodních rychlostních zkouškách na britském ostrově, byla nejrychlejší australsko-britská posádka Rick Bates s Jenny Brittan na voze Porsche 911. Ve Francii excelovala domácí Michele Moutonová s britským  spolujezdcem Francisem Tuthillem na dalším voze Porsche 911. V Německu převzal otěže vedení soutěže švédský jezdec Stig Blomqvist s Australanem Ben Rainsfordem. Ti pilotovali vůz Ford Capri Perana s pravostranným řízením, kde byl osazen osmiválcový motor, který připravil spolujezdec Rainsford. Ti byli také nejrychlejší na všech třech rychlostkách  na našem území. Po turecké části před přesunem do Thajska se dostala do čela finská posádka otce Hannu a syna Juhy Mikkolových s vozem Ford Escort MK1. V Thajsku a v Malajsii čekalo na soutěžící vlhké klíma a blátivé a rozbité cesty, které řádně zamíchaly s pořadím posádek. K tomu se přidaly problémy s domorodými řidiči a bylo zaděláno na problémy. Do vozu vedoucí Mikkoli narazil domorodec s pikapem a druhý den smůla pokračovala, když spadli zádi svého vozu a jezera a ztratili 7,5 minuty. Moutonová měla problémy s motore a podobné nástrahy jako na Mikollu čekaly i na další posádky. Než stačil Mikkola odstartovat do první rychlostky na území  Austrálie, obdržel deseti minutovou penalizaci za nedovolený servis v uzavřeném parkovišti a jeho ztráta se začala počítat na hodiny, když svého Escorta „utopil“ v jednom ze tří brodů. Až do cíle se odehrával souboj mezi trojici – Blomqvist, Moutonová a Bates a toto pořadí bylo i na cílové rampě. Mezi nimi byly pouze minutové  rozdíly, čtvrtá a další posádky už měly hodinové ztráty. Do cíle dorazilo 78 posádek.

St. č. 3 Stig Blomqvist Švédsko – Ben Rainsford Austrálie, Ford Capri Perana – London-Sydney Marathon 2000

 

Přestože uplynulo již 20 let od této velkolepé sportovní motoristické akce, zcela jistě si po přečtení těchto řádků znovu osvěží tisícovky fandů, kteří lemovali tratě tří našich rychlostních zkoušek. Impozantní bylo také osobní setkání fanoušků na náměstí Míru v Klatovech nebo na náměstíčku v Tasově s velikány rallyového sportu či Formule 1, kteří v této maratonské soutěži startovali. Na úplný závěr je potřeba i po těch dlouhých dvaceti letech, ještě jednou poděkovat pořadatelům z Pošumavského automotoklubu Klatovy a Auto klubu elektrárna Dukovany za výborné zabezpečení celé této monstrózní akce, která  měla světový význam v motoristickém sportu.

Následovala snaha uspořádat další ročníky což se podařilo v roce 2004, kdy startovalo pouze 34 posádek a vítězství získala australská dvojice Joe McAndrew se spolujezdcem Murrayem Colem na voze Honda Integra Type-R.

Poslední, šestý ročník se uskutečnil po dalších deseti létech v roce 2014.  Start byl tentokrát v Sydney a cíl  v Londýně a na jeho start se postavilo pouhých 15 posádek a prvenství si vybojovala další australská dvojice Geoff Ofholm a John Doble na voze Datsun 260Z. Tímto se prozatím uzavřela historie této maratonské rally.


One Comment

  1. Dík za připomenutí, krásná vzpomínka.

Zanechat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*