Historie rychlostních závodů motocyklů a automobilů v Třebíči 1. část

V říjnu letošního roku uplyne padesát osm roků od uspořádání posledního závodu silničních motocyklů a automobilů v Třebíči. Ten se jel jako Mistrovství Moravy 2. října 1960. Tato vzpomínka je věnována všem činovníkům, jezdcům a divákům, kteří se přičinili o krátkou byť bohatou historii tohoto závodu. Na startu jednotlivých závodů se sešla vždy početné pole jezdců, mezi nimiž nechyběli naši přední jezdci.

Silniční motocyklový sport se začal rozvíjet po skončení druhé světové války. Do různých měst vyráželi téměř každou neděli jezdci, aby svedli boj o vteřiny a  co nejlepší umístění a dychtivým diváků předvedli své umění. Stroje, na nichž závodili, byly vesměs drobně upravené sériové motocykly z první republiky a to jak domácí tak zahraniční výroby. Největší rozmach motocyklového sportu se datuje se začátkem padesátých let. V této době se začaly vyrábět domácí speciály značek Jawa, ČZ či Walter, ale objevovaly se také stroje Norton, Guzzi, Velocette, Puch a další. Zahraniční značky se nesměly na domácích tratích objevovat a tak jezdcům, pokud chtěli startovat, nezbylo nic jiného než naleznout nějaký domácí název (např. František Štastný startoval s motocyklem Blesk, ale byl to závodní Norton).

Rozmach silničního sportu se nevyhnoul ani jihu Moravy. Začalo se závodit  ve Znojmě, Jihlavě, Rosicích u Brna, Tišnově, Slavkově a pozadu nezůstala ani Třebíč.

VÝBĚR PRVNÍHO ZÁVODNÍHO OKRUHU

Třebíčští   motorističtí nadšenci se zapsali do historie silničního motocyklové sportu  rokem 1952. Členové tehdejšího Dobrovolného svazu lidového motorismu za vydatné pomoci městské samosprávy uspořádali  I. Třebíčský okruh. Vybrali trať jenž vedla centrem města. Start 1830 metrů dlouhé trati byl na tehdejším Gottwaldově náměstí (dnes Karlovo) před hotelem Zlatý kříž. Dále vedla Jejkovskou bránou, ulici maršála Malinovského (dnes Smila Osovského), odbočila do Hlavovy ulice k Novodvorskému mostu, odtud  kolem kláštera do Otmarovy ulice. Pak pokračovala ulici Sirotčí na jejímž konci u Obchodní akademie Dr. Albína Bráfa zatočila na Fučíkovu ulici (dnes Bráfova), kterou pokračovala přes Náměstí Čs. armády (dnes Masarykovo nám.), dále Havlíčkovou ulicí a Jihlavskou bránou se  vracela do cíle na Gottwaldovo náměstí. Na této trati se odjely tři ročníky v rozmezí 1952 až 1954.

ROK 1952

Poprvé zaburácely motory závodních motocyklů  22. června 1952. Historicky prvním vítězem se po absolvování 17 kol stal v místním závodě třídy do 150 ccm brněnský jezdec Vladislav Dufek. Na druhém a třetím místě skončili jihlavští jezdci, Zdeněk Feitl a Josef Ryšavý, všichni startovali na motocyklech ČZ 150. Na osmém místě byl klasifikován domácí jezdec Albín Bobek ze Starče na ČZ 125.  Druhým místním závodem byla objemová třída do 250 ccm, která patřila Jaroslavu Páclovi z České Třebové, druhý dojel Jaroslav Hanák z Bučovic a třetí místo patřilo Jaroslavu Kosovi z Telče – všichni jeli na Jawách 250. I v této třídě startoval domácí jezdec František Florián, který dojel sedmý. Druhá polovina patřila oblastním závodům ve třídách do 250 a 350 ccm, které se jely na 28 kol. Ve dvěstěpadesátkách slavil vítězství Jan Löffelmann z Prahy, druhý skončil brněnský Robert Janka a třetí Vojtěch Diviš z Horní Sloupnice na strojích značky Walter 250. Začínající Miroslav Čada ze Znojma (později jeden z našich předních jezdců a následně funkcionář Velké ceny Československa) si z Třebíče odvezl palmu vítězství ve třídě do 350 ccm. Druhé a třetí místo si prohodili v tomto závodě mezi sebou Diviš, který skončil druhý a Janka byl třetí – opět startovali na motocyklech Walter. První ročník splnil očekávání a s předvedenými výkony téměř čtyř desítek jezdců byla spokojena několika tisícová divácká kulisa.

ROK 1953

Druhý ročník se uskutečnil 19. července 1953 a byl provázen dešťovými přeháňkami.  I přes tyto nepříznivé podmínky se k závodu sjela  čtyřicítka jezdců a mezi nimi se divákům představili i tři domácí jezdci. V nejslabší objemové třídě do 150 ccm, která jela 17 kol  se na prvních třech místech umístili brněnští jezdci, v pořadí Dušan Berka, Josef Hejmala a Vladimír Dufek, všichni  startovali na strojích ČZ 150. Čtvrtý dojel Jaroslav Kaštan z nedalekého Velkého Meziříčí (otec Ivo Kaštana, úspěšného motokrosaře, posléze  několikanásobného motocyklového účastníka Dakarské rallye). Z domácích jezdců byl nejlépe klasifikován na pátém místě Bohumír Kratochvíl, stařečský jezdec Albín Bobek dojel šestý a o stupínek horší byl Bohuslav Pecka. Také tito jezdci startovali na ČZ 150. Po té následoval druhý 17 kolový místní závod  třídy do 250 ccm. Z tohoto klání sí odnesl vítězství další z  velkomeziříčských jezdců, Václav Valtera, druhý dojel Jaroslav Hanák a třetí místo na stupních vítězů obsadil Bonifác Sýkora oba z Brna a všichni startovali na Jawách 250. Vyvrcholením celodenního programu byly dva oblastní závody. Nejdříve na start nastoupili jezdci objemové třídy do 250 ccm a po nich pak nejsilnější třída do 350 ccm. Dvěstěpadesátky, které jely 28 kol patřili suvereně jedoucímu  Antonínu Posekanému ze strakonické továrny ČZ  na  speciálu ČZ 250 OHC. Druhý skončil Jaroslav Löffelmann z Prahy na Walteru 250 a třetí s Jawou 250 dojel další pražský jezdec Ladislav Štajner. Ten byl bezkonkurečním vítězem stejně dlouhého závodu třistapadesátek na stroji Walter 350, druhý dojel brněnský  Robert Janka na stroji stejné značky a třetí příčka patřila vítěznému jezdci dvěstěpadesátek, Antonínu Posekanému.

ROK 1954

Premiéru a současně i derniéru měl při třetím ročníku, konaném 12. září 1954 závod sajdkár. Poprvé byla  představena pro sólové motocykly   nová objemové třída do 175 ccm. Všichni startující  měli bohužel k dispozici motocykly ČZ pouze s

objemem 150 ccm. Sólo objemové třídy jely závod na 22 kol, sajdkáry pak 16 kol. Vítězství v nejslabší objemové třídě si z Třebíče odvezl Jaroslav Kaštan, druhý skončil Jiří Tomášek z Dobřan a třetí Václav Polnický z Nové Města na Moravě. Ve startovním poli byli také tři domácí jezdci, František Votoupal (dojel sedmý), Bohumír Kratochvíl a Jaroslav Chromý závod nedokončili. Z deseti jezdců dvěstěpasátek byl nejrychlejší pozdější tovární jezdec pražské Jawy, Pavel Slavíček z Mladkova na Jawě,, druhý dojel plzeňský Josef Lukšík na Walteru a třetí Jaroslav Valtera na Jawě. Také v této třídě měla Třebíč své zastoupení  v jezdci Pavlu Myslíkovi. Ten dojel se svoji Jawou na  šestém místě. Se speciálem ČZ 2x 150 ccm vyhrál nejsilnější třídu velkomeziříčský Alexander Deraha, druhé a třetí místo pak patřilo znojemským Janům,  Vlčkovi a  Novosadovi na Jawách. Vyvrcholením dne měl být závod sajdkár do 1000 ccm. Rozličná úroveň  strojového a konstrukčního vybavení jednotlivých sajdkár,   umění a souhra posádek však nepřinesly očekávaný efekt. Ze šesti strojů na startu do cíle dojely pouze tři. Jako první projel cílem sajdkár s motorem NSU 600 řízený Janem Prchlíkem ze Slaného, druhý skončil Rudolf Volf z Hvězdy (NSU 600) a třetím šťastlivcem v cíli byl František Chaloupka z Prahy na sajdkáře osazené motorem JAP 1000 ccm. Velké množství diváků bylo se závodem velice spokojeno.

Závod však měl tragickou dohru v podobě havárie bývalého třebíčského jezdce a činovníka Otty Hocha. Ten po skončení závodu, ve kterém vykonával funkci  startmaršála,  měl těžkou nehodu nedaleko Stříteže a na následky zranění zemřel.

Vzpomínka na třebíčské závody  mohla vzniknout hlavně díky dnes již bohužel nežijícího motoristického fandy pana Jaroslava Malého z Třebíče, ulice V. Nezvala. Ten archivoval všechny programy ze závodů v Třebíči, ale i okolí a také ze závodů o Velkou cenu Československa. V nich byly uvedeny průjezdy jednotlivých kol a konečné výsledky jednotlivých závodů. Poděkování také patří dalším pamětníkům, kteří nějakým způsobem pomohli ke vzniku této vzpomínky.